OTV / 10 / Na konci cesty

5. prosince 2017 v 16:46 | Trickster |  - Naše smečka -

Zdravíčko,
no, sice ne vánoční dárek, ale dárek k mikuláši! No, super, ne? Trochu jsem se zdržela, já vím. Ale nevěděla jsem, jak tento příběh ukončit. Toto už je konec. Né konec blogu, to přeci ne. Konec celého příběhu. Je to hrozně napsané, omlouvám se. Užijte si to.

Molotov přiběhl se psy na lesní mýtinu, kde měli prozatimní tábořiště. Ginger seděl u Saren a Tara s Ruffle si povídali. Když se objevil Molotov s Orionem, Evženem a Bree s patách, radostně zaštěkali a seběhli se k nim. Dokonce i Saren se pokusila vstát, aby vypadala co nejvíc v pořádku.
,,Jsem rád, že jste zpátky." Štěkl Ginger a přátelsky olízl Oriona. Pak se k Gingerovi přihnal Evžen a začal kňučet a olizovat ho.
,,Ani nevíš, jak my jsme rádi." Odvětil mu Orion. Už už pohledem zabrouzdal k Saren a chtěl něco říct, když se zeptal Ginger.
,,Kde je Chip?" Orion věděl, že tohle se bude říkat nejhůř, obzvlášť, když viděl ve tvářích Saren a Ruffle takové velké znepokojení.
,,Chip to nezvládl. Zemřel v boji s dvoutlapkou." Sdělil Orion a Saren se rozkňučela. Ruffle také, ale né tak hlasitě. Všichni sklopili zrak.
,,I když to možná byl navenek zatrpklý a tvrdohlavý pes, v.." chtěl dodat Orion, když mu do řeči skočila Saren ,,..v jádru to byl dobrý pes! Byl to velmi loajální pes a hlavně dobrý kamarád! A co, že si léčil nějaké komplexy drzými poznámkami! Kdo ne?"
Z těch slov Oriona zabolelo u srdce. Byl si vědom toho, že tak nějak měl Chip k Saren nejblíž, ale nikdy se nevšiml, že jsou až tak dobří přátelé. Chip se nakonec zdál jako oddaný přítel všech psů ve smečce, jen to nedával najevo. Psi tam ještě chvíli stáli mlčky, jen za kňučení Saren, s pohledem upřeným do země.
,,Sam je na lovu?" Jako šíp probodla další nepříjemná otázka ticho. To Orion se ptal, ale možná, kdyby si uvědomil, že je Saren zraněná, zeptal by se jinak. Tato informace mu však unikla, i přesto, že ji měl přímo před nosem.
,,Sam je na lovu, tak by se to asi dalo říct. Na věčném lovu." Řekla klidně Tara.
,,Cože? Teď jsem to nepochopil." Zmateně se ptal Orion.
,,Orione, Sam je mrtvý." Upřesnil Tařina slova Ginger. ,,Je mi to líto."
Orion si už pomalu začal uvědomovat pravdu. Začal si uvědomovat, že Saren pár metrů před ním není v pořádku. Proč si toho nevšiml prvně? Stáhl uši k hlavě a sklopil zrak. Zakňučel.
,,Jak? Co se stalo?" Vyloudil ze sebe kolísavým hlasem. Bree začala kňučet také.
,,Vběhli na pole, kde byl výbuch. Nevíme, co se přesně stalo, ale Saren se Samem byli přímo v centru toho výbuchu." Osvětlil celou situaci Ginger. Asi na to nikdy nezapomene, už kvůli tomu, co musel udělat. Orion se nezmohl slova, jen těše kňučel. Sam byl jeho kamarád už od začátku. Byl to jeho kamarád do deště. A teď už není. To vše jen kvůli němu. Kdyby Sayovi nevěřil, nemuselo se tohle stát.
,,Orione, Bree, Evžene, pojďte se najíst, musíte mít hlad." Řekl po chvíli ticha Molotov. Bree a Evžen se sklopeným ocasem následovali k mechovému porostu Molotova. Orion ještě chvíli stál na místě a přemítal o všem, co se stalo.
,,Orione, nemůžeš za to." Štěkl Ginger, skoro jako by mu četl myšlenky. Ten už už chtěl říct nějakéto ale, když ho Ginger znovu přerušil. ,,Běž se najíst, pak tě odvedu ke stromu, kde jsme pohřbili Sama."
Orion mlčky přikývl a šel za Molotovem. Bree s Evženem měli zajíce, o kterého se s Orionem ochotně podělili. Ten si dal jen dvě sousta a už nechtěl. Neměl hlad. Pak se otočil na Gingera, který byl u Saren a Ruffle. Když zjistil, že se na něj dívá, kývl a pobídl ho, ať ho následuje. Orion tak učinil.
Oba psi vedle sebe šli mlčky, i když situace úplně sváděla k nějaké vážné konverzaci. Ginger vedl Oriona ke stromu, u kterého předešlého dne zahrabali Sama. Když k němu došli, oba si sedli. Hlína byla ještě měkká, a ještě dlouho bude. Ta zahrabaná díra připomínala ránu na duši, kterou po sobě Samova smrt zanechala. Jen čas ji zacelí.
,,Ani Chipa nemůžeme takhle důstojně nechat odejít." Promluvil konečně Orion. Ginger se k tomu nevyjádřil.
,,Proč já tomu ovčákovi jen věřil? Nic z toho by se nestalo!" Štěkl Orion.
,,Nemůžeš za to. Chtěj jsi jen to nejlepší pro smečku, a to nabízel Say. Nemohl jsi vědět, že lže. I já mu věřil." Snažil se ho ukonejšit Ginger.
,,Ale já to měl vycítit! Měl jsem poznat, že ten pes lhal!" Štěkl nešťastně.
,,Ne, neměl. To je osud, co se má stát, stane se. Teď už s tím nic dělat nemůžeme. A sebelítost Samovi ani Chipovi nepomůže." Na tato Gingerova slova se Orion uklidnil. Začal trochu přemýšlet.
,,Co budeme dělat teď? Kam půjdeme? Vrátíme se?" Ptal se spíš sám sebe. Ginger na něj kývl. ,,Ano, vrátíme se. Nevíme, kde tyto lesy končí a jestli je poblíž nějaké jiné město. Bude lepší se vrátit, než se tu motat a pokoušet osud, aby se stala další nehoda, podobná té Samovo. Vrátíme se a až u nás rozhodneme, co dál."
Tentokrát kývl Orion. Byl to lepší nápad, než se vandrovat po lesích bez jistého cíle.
,,Pojďme za ostatními, ať brzy vyrazíme." Navrhl mu Ginger a bez delšího ostýchání šel. Orion ho následoval.
Ostatní psi seděli tiše na mýtině. Semtam si něco řekli, ale spíše byli ticho.
,,S Gingerem jsme se rozhodli, že se vrátíme zpět do města. Tam rozhodneme, co uděláme dál." Štěkl už stabilizovaným hlasem Orion. Všichni psi přikývli.
,,Saren, zvládneš to?" Přiskočil Orion k dlouhosrsté fence kolie. Ta vypadala, že kdykoli stojí, dost se přemáhá.
,,Neměj strach Orione, zvládnu to. Bolí to sice, ale to bolí i když jen ležím nebo sedím. Bude to dobrý." Ujistila ho, i když on si tím tak jistý nebyl.
,,Půjdeme lesem mimo cestu, kterou jsme přišli." Štěkl ještě Ginger, aby to všem bylo jasné.
Psi vyrazili. Snažili se jít co nejdál od místa, kde se nacházelo to obydlí dvounožců. Chvíli trvalo, než došli k písečné cestě, kterou přišli. Zašli do lesa vedle cesty, aby na ně nebylo tak vidět a pokračovali. Na to, jak veselá byla cesta tam, teď byla naprosto tichá. Semtam zaskočil Molotov s Orionem poděpřít Saren, jelikož se jí několikrát podlomily tlapky. Stále je energeticky ujišťovala, že to zvládne a že je v pořádku. Přesto byli oba psi na pozoru. Zbytek smečky šel lesem zcela netečně.
Šli téměř celou noc, až časně nad ránem si na chvíli odpočinuli v borůvčí. Po chvíli opět vyrazili na cestu. Jak se pomalu blížili k domovu, začali mezi sebou psi mluvit. Nejdřív Ruffle s Bree, pak Tara s Gingerem a následně i ostatní. Vypadalo to, že je vůně blížícího se domova trochu rozveselila.
Když došli na cestu vedoucí do města, bylo už brzké poledne. Na chvíli se zastavili, aby si asi vychutnali tento moment návratu.
,,Tak .. už jsme skoro doma." Řekl Orion slova do větru a šlo se dál. Teď už jen dojít přes město k jejich skleněnému domu. Cestou ulicemi míjeli známé domy a hned byli klidnější. Ve městě bylo ticho, jako vždy. Zdálo se, že od jejich odchodu se nic nezměnilo. A byla by to možná pravda, kdyby se v poslední ulicče před jejich domem, Orion nezdálo, že cítí zvláštní pach. Na chvíli zavětřil, ale to stejně nebylo k ničemu.
Když obešli blok, už očekávali, že se budou moci rozběhnout domů. To, co však spatřili, si asi zapamatují do konce života. Místo jejich domu před nimi stály jen trosky. Trosky něčeho, co kdysi asi připomínalo jejich skleněný dům. Co se stalo jim nebylo úplně jasné. Všichni psi tam jen mlčky stáli a hleděli na tu spoušť. Takže Say měl přece v něčem pravdu. Pomyslel si Orion a vzpomněl si na jeho slova. Jejich domov šel opravdu k zemi, jak říkal...

No, to je vše. Já to chtěla už ukončit, ale aby ten konec byl trochu na úrovni. Já původně fakt netušila, co s tím příběhem dělat, což byl i důvod, proč jsem tak dlouho nenapsala. Tak jsem to vyřešila takto, trochu divně, ale co už. Co se stalo dál si právě musíte domyslet. No a to je na tom to hezký, že? No dobře, nebudu se snažit ten příběh už zachraňovat, stejně je to fraška ;D
Tento příběh už tedy skončil. Myslím, že si všichni oddechli, ne? No, ale pokud smutníte, že teď nebudu už nikdy aktivní, tak rozhodněte zvedněte hlavu. Jelikož a protože se mi v hlavě rodí nápad na třetí příběh, ale ten bych asi rozjela jen v případě, že by byl velký zájem. To není vydírání, ale já úplně nemám ten drive něco psát, taže sama pro sebe to určitě dělat nebudu ;D
Takhle vypadají moje zachycené myšlenky ohledně příběhu:
Chápeme? Jako že by ten pes donášel ty drogy :'D Ok, je to blbost, já vím.
Zapomeňte na to.
 

OTV / 9 / Na svobodě

19. března 2017 v 11:56 | Trickster |  - Naše smečka -

Zdravím,
rozhodně se musím omluvit, to bych nebyla já, abych se náhodou někdy neomlouvala. Měsíc jsem nepřidala kapitolu, já vím, je to dlouhá doba, ale co se dalo dělat. A přitom jsem měla na kapitolu nápad už od samého začátku, jen prostě lenost. Ale jsem ráda, že můžu slavnostně oznámit, že je to tu. Ještě vás chci poprosit, kdybyste tam viděli nějakou chybu, tak mi ji nahlašte. Já jsem totiž byla líná to zkontrolovat e,e Pokračování té psí telenovely! Užijte si ji!

Oriona probudilo až několik ranních paprsků slunce, které na jeho srst pronikaly zpoza protějších kotců. Byl docela mile překvapený, že spal tak dlouho. To třeba Chip a Bree už byli vzhůru a civěli na něj. Oriona to docela obtěžovalo, ale nedal to najevo. Nesnášel, když se na něj někdo dívá, jak spí. Vzpomněl si, jak to občas dělal Sam, ještě v obchodním domě. Jakmile ho napomenul, přestal, ale stejně to jeho spaní moc nepomohlo.
Say spal (nebo to aspoň předstíral) ve svém kotci, otočený zády od Oriona, takže mu nebylo vidět do tváře. Ještě že tak. Ostatní psi také pravděpodobně spali, jen jeden vlkošedý pes stál ve své ubikaci a civěl ven do uličky. Oriona nezajímal.
,,Nemůžu uvěřit, že tu musíme trčet další den!" Štěkl Chip a přešel z jedné strany kotce na druhou.
,,Já nemůžu uvěřit tolika věcem." Odvětil Orion a podíval se na Saye. Stále nemohl uvěřit, že se z něj vyklubal takový zrádce. Při vzpomínce na Sayovu přetvářku tiše zavrčel.
Čas ubíhal velmi pomalu. V kotcích byla nuda, nedalo se tam nic dělat, jen civět na ostatní. Orion měl žízeň, ale voda v jeho misce už byla stará a tak ani neměl chuť. Od doby co se probudil už nějaká doba uběhla, ale nezměnilo se takřka nic. Ani žádná dvoutlapka se tu neobjevila.
,,Kdy dostaneme jídlo?" Ozvala se Bree, ale Orion na tohle neznal odpověď. Místo něj se ozval Say, který se mezitím stihl probudit. Orion si toho ani nevšiml.
,,Ty bys neměla dostat žádný jídlo hodně dlouho!" Štěkl jízlivě a Orion zavrčel.
,,Proč seš najednou tak hnusnej, hm? Ve městě jsi dělal chudáka a teď?" Ptal se Chip. Sice už podobné otázky padly už předchozího dne, ale ani on tomu nemohl uvěřit.
,,Kdybych chtěl, byl bych takovej i ve městě, ale potřeboval jsem se sem prostě co nejrychleji dostat. Přiznávám, že s tou zemí bez války jsem trošišku lhal, minimálně jsem to přibarvil, ale jen pro své vlastní obohacení." Odvětil Say a napil se z misky. Chip se naježil.
,,Ty zmetku! Až se odtud dnes večer dostanu, tak ti ukážu!" Zopakoval svá včerejší slova. Say si olízl tlamu a podíval se na tečkovaného psa.
,,Nechtěj mě rozesmát! Dvoutlapka by tě zvládla zpacifikovat jednou rukou!" Odvětil Say. Na to byl Chip už zase nepříčetný.
,,To se ještě uvidí! Jen počkej až nás přijde zase nakrmit, já tě milerád přesvědčím o opaku!" Křikl a pak ještě několikrát zaštěkal, aby tím dal svým slovům ten pravý význam. Say se začal smát.
,,Dost! Chipe, tenhle pes ti za to nestojí!" Vložil se do toho Orion, ale Chip se od psů odvrátil zády. Orion se začal bát, že to s tou svojí výhružkou myslel vážně. Doufal, že si to Chip do té doby rozmyslí, ale jak ho tak znal, věděl, že s ním zrovna teď nic neudělá. Měl teď aspoň radost, že Evžen už se nesnaží dostat ven z kotce. Sice ležel od psů úplně otočený zády a byl na pohled zlomený, ale neubližoval si.
Za malou chvíli, téměř jako na zavolanou, byly slyšet v uličce mezi kotci kroky. Několik psů začalo radostně štěkat, když se tam objevila dvoutlapka s kbelíkem. Orion si nebyl jist, ale pravděpodobně to byla ta samá dvoutlapka, jako včera. Nejdřív nakrmila dva psy na začátku, které Orion neznal. Dvoutlapka něco povídala, ale Orion jí nerozuměl. Následně přešla k Sayovi, dala mu jídlo do misky a přesunula se k Orionovi. Ten couvl od misky a díval se při tom na dvoutlapku. Když mu kotec zase zavřela, přešel k misce s jídlem a pustil se do krmení. Pak přešla k Evženovi, ale ani ten se dnes nesnažil z kotce utéct. Orion si všiml, že Chip už není otočený zády, ale stál u dveří kotce a vrtěl ocasem. Díval se směrem k Sayovi.
,,Teď se pozorně dívej!" Štěkl na něj a Say se s vycěněnýma zubama uchechtl. Řekl to zrovna, když dvoutlapka zavírala Evženův kotec. Orion ihned přestal jíst. Chip couvnul od dveří kotce a spořádaně si sedl. Dvoutlapka mezitím s kbelíkem přešla k jeho kotci.
,,Tak co, budeš dneska hodnej?" Řekla, načež Chip zavrtěl ocasem.
,,Chipe, nic nedělej!" Štěkl po něm Orion, ale to na Chipa vůbec neplatilo. Jakmile dvoutlapka otevřela dostatečně dveře od kotce, vrhl se na ní. Skočil jí po ruce a strhl jí do uličky mezi kotci. Bree a Evžen začali štěkat. Orion byl dost nemile překvapen. I Say vypadal, že to nečekal. Chip byl zakousnut do ruky dvoutlapky a trhal.
,,Ty pitomej vořechu, nech mě!" Křikla dvoutlapka a snažila se Chipa chytit druhou rukou za kůži, avšak Chip se po ní ohnal. Dvoutlapka zaskučela. Chip byl pevně zakousnut a nemínil se pustit. Na to vytáhla dvoutlapka druhou rukou cosi z kapsy.
,,Pusť!" Ale ani tomuto povelu Chip nerozuměl a nepouštěl se ruky. V druhé ruce měla dvoutlapka ten předmět, který Orion neznal. Vypadalo to možná jako malý klacek, ale možná taky ne. Orion to nedokázal zařadit. Z nějakého důvodu měl pocit, že v této situaci ta věc sehraje klíčovou roli. A měl pravdu. Nejdřív s tou věcí něco dvoutlapka dělala a pak jí namířila na Chipa. Orion se instinktivně rozštěkal. Pak se ozvala hlasitá rána a všichni ztichli. Psi se lekli tak, že se se staženýma ušima skrčili k zemi. Včetně Oriona. Jen Say a ostatní neznámí psi byli docela v klidu. Psi z obchoďáku byli sice zvyklí, že občas ve městě nějaký výstřel nebo výbuch byl, ale nikdy ještě nebyli tak blízko.
Chip se hned na to pustil ruky a pomalu spadl na zem poblíž Evženova a Orionova kotce. Orion natáhl krk a nastražil uši k Chipovi. Ten se nehýbal.
,,Doprdele!" Pronesla dvoutlapka, překročila Chipovo tělo a odešla. Za malou chvílí se pod Chipovou hlavou začala tvořit krvavá louže. Orion vyskočil na tlapky a s kňučením zacouval. Evžen také zakňučel.
,,Říkal jsem, že ho ta dvoutlapka zvládne jednou ruku! A měl jsem pravdu!" Štěkl Say skoro jako by se radoval. A možná radoval. Orion už se přenesl před počáteční zmatení a díky slovům od Saye byl plný vzteku. Pak se vrátila dvoutlapka s dalším kbelíkem. Přišla k Chipovo tělu, vzala ho za kůžu na krku a tu krvavou louži, co po něm zbyla, spláchla vodou z kbelíku. Voda se rozlila po celé uličce až do psích kotců. Krev zmizela. Jak Orionovi omyla voda tlapky, dostal díky tomu ještě větší žízeň.
,,A takhle skončí každej z vás!" Řekla dvoutlapka a odešla s Chipovým tělem pryč. Stále tu však nechala kbelík s jídlem, takže Orion předpokládal, že se ještě vrátí. Svůj příděl jídla ještě ani nesnědl. Teď už ho asi ani nesní. Evžen ve vedlejším kotci začal nervózně přeslapovat a kňučet. Orion se obával, že zase začne šílet. A nemýlil se. Po chvíli už se Evžen točil v kotci dokolečka.
,,Co se to stalo?" Zakňučela Bree se staženýma ušima a pohledem upřeným na místo, kde padl Chip. Orion neměl odpověď. Byl z toho stále zdrcen, že se nezmohl ani na slovo.
,,Evžene! Evžene přestaň!" Štěkala Bree, ale Evžen jí neposlouchal. Orion zavrčel a otočil se na Saye.
,,Je to tvoje chyba!" Křikl na něj a nepřestával vrčet. Say se rozhlédl kolem sebe. ,,Moje chyba? Ale noták! Já nezaútočil bezdůvodně na dvoutlapku!" Ohradil se.
,,To ty jsi nás sem dostal! To ty jsi ho vyprovokal!" Zavrčel Orion a Bree se k němu přidala. ,,My jsme ti věřili, zachránili jsme tě a ty ses nám takhle odvděčil!" Štěkla černobílá fenka.
,,Teď už s tím stejně nic neuděláte, protože ten váš kamarád je stejně už mrtvej." Pohodil tlapkou Say a šel si dojíst misku. Orion se nedokázal vyjádřit, byl tak strašně rozhořčen, že se šel radši napít té staré vody. Byla hnusná, ale aspoň trochu ho zbavila žízně a spláchla vztek.
Za malou chvíli se opět vrátila dvoutlapka, vzala kbelík s jídlem a nakrmila zbylé psy včetně Bree. Ačkoli Orion čekal, že se do jídla hned pustí, ona si jen lehla do vzdáleného rohu kotce a nečinně upírala pohled na misku. Tak to vypadalo, že jediný, kdo je najedený, je Evžen. Orion už na zbytek jídla neměl chuť a tak ho nechal ležet v misce a sám si lehl uprostřed kotce. Zavřel oči a přemítal o celém incidentu. Přemítal o posledních sekundách Chipova života. Včetně toho, že se za jeho smrt cítil odpovědný se cítil i hodně špatně. Chipovi často křivdil, ale v posledních dvou dnech mu akorát tak dokázal, že i přes věčné remcání dělal vše pro smečku. Bylo mu hrozně líto, že Chipova tvrdohlavost zvítězila nad zdravým rozumem. Orion věděl, že to celé myslel dobře, i když ho Say prakticky vyprovokoval. Orion si musel zakňučet po vousky. Málem by snad i usnul, kdyby ho neprobudil Evženův šepot.
,,Já už to tady nevydržím. Chudák Chip, chudák Chip, ale jaké vysvobození to pro něj muselo být. Doufám že se ta dvoutlapka vrátí, taky byl chtěl vysvobodit." Slyšel ho šeptat. Musel otevřít oči a podívat se co Evžen dělá. Ten seděl u dveří kotce a zíral na kus nebe, co bylo vidět. Ten pes je naprosto zlomenej.
,,Cos to říkal Evžene? Neboj se, večer se odtud už dostaneme. Musíš vydržet." Snažil se ho Orion utišil, ale nejlíp to s ním uměl Ginger.
,,Uvidíme kolik se nás dostane ven, uvidíme." Pohlédl Evžen na Oriona, ale vzápětí se zase vrátil k pozorování kousky oblohy. Orion byl bezradný, ale nechtěl aby to Bree věděla. I tak se neubránil tichému zakňučení. Doufal, že se dneska už dvoutlapka nevrátí. Orion si tedy zase znovu lehl a zavřel oči. Myslel, že třeba usne. Ale svědomí mu to nedovolilo. A tak bůhvíjak dlouho ležel nečinně na zemi.
Když Orion otevřel oči znovu, stmívalo se. Den najednou hrozně rychle utekl. Za tu dobu co byl ponořen do svých myšlenek možná i usnul, a proto se teď cítil tak zmateně. Orion vstal a oklepal se, pak šel dojíst zbytky co měl v misce. Docela mu při tom odpočinku vyhládlo. Když se rozhlédl kolem, viděl, že Evžen spí, stejně tak jako Say. Bree seděla v kotci a koukala z uličky. Jistě už vyhlížela jejich záchranu. Orion doufal, že Molotov přesně jak Ruffle slibovala. Další den už tu trávit nechtěl.
Na nějakou chvíli se netečně zadíval do uličky. Vyrušil ho náhly štěkot psů vpředu, včetně Saye. Že by? Pomyslil si a už už doufal, že se tam objeví známá tvář. A opravdu. Ze stínu uličky vyšel zrzavý dlouhosrstý pes. ,,Molotove!" Štěkla radostně Bree, načež se probudil i Evžen. Orion zavrtěl ocasem.
,,Orion!" Štěkl Molotov na pozdrav a šel k jeho kotci. ,,Bree, Evžene, .. rád vás zase vidím." Dodal a poohlédl se po svých psoudruzích. ,,Kde je Chip?" Odvrátil svůj pohled zase k Orionovi. Ten stáhl uši a uhnul mu pohledem. Nevěděl, jak to říct. A ani to říkat nemusel, Molotov to poznal a zakňučel.
,,Dostaneš nás ven, Molotove?" Kníkla Bree.
,,Proto jsem tady." Odvětil. ,,Jak se to otevírá?" Zeptal se, i když mu Ruffle říkala vše, co předchozího dne zjistila. Molotov se zvedl na zadní nohy a opřel se o dvířka Orionova kotce. Ten udělal totéž.
,,Bude stačit nějak pohnout s touhle páčkou." Sdělil mu a následně si sedl. Molotov do páčky strčil čumákem, ale nepomohlo to. Chvíli tam s tím lomcoval, nakonec se mu to však podařilo a kotec se otevřel. Orion hned vylezl ven. Slyšel, jak Say vedle v kotci zavrčel.
,,Honem, ať už jsme odtud pryč!" Štěkl Orion a šel otevřít kotec Bree. Molotov zatím otevíral ten Evženův. Ten se na Molotova hned po otevření vrhnul a děkovně mu olízal krk. Ten se jen pousmál.
,,Tak jo, můžem?" Obrátil se k Orionovi, který právě vysvobodil Bree. Orion už už mu to chtěl odsouhlasit, ale pak pohledme přejel přes Saye.
,,Né tak docela." Odvětil a poskočil k Sayovo kotci. Ten na něj začal vrčet. Orion se pousmál, zvedl se na zadní a otevřel i Sayův kotec. Ovčák pomalu přestával vrčet a začal před Orionem couvat do rohu kotce. Ten s vrčením vstoupil do kotce k němu. Bree se k němu přidala.
,,Tak co ty hrdino? Co uděláš teď?" Štěkl na něj Orion s vyceněnýma zubama. Say stál v rohu kotce s pozvednutou packou zírajíc na dva psy beze slova.
,,No, tak co Sayi? Co s nima uděláš?" Ozval se jeden z neznámých psů. Orion poprvé zřetelně slyšel co ten cizí pes říkal. Say se po tom psovi zmateně podíval a začal máchat ocasem ze strany na stranu. Orion čekal, jestli něco udělá.
,,Uh, ty ses pomočil?" Poznamenala Bree, když si pod Sayem všimla louže. Cizí psi se začali smát. Dokonce i Bree a Evžen. Say měl stažené uši a přihlouplý výraz.
,,Nestojíš za nic, Sayi." Řekl Orion a vytratil se z jeho kotce pryč. Pak si zavolal i Bree a společně s Molotovem za smíchu těch cizích psů odešli. Say tam zůstal sedět beze slov.
Molotov psy vedl potemnělým dvorem k bráně, kde stály dvě dvoutlapky. Snažili se proplížit podél zdi, tak, aby si jich ani jedna dvoutlapka nevšimla, ale když už to vypadalo, že se jedna z nich otočí a uvidí je, dal Molotov povel k rychlému útěku. Tehdy si jich obě dvoutlapky všimli, začali cosi pokřikovat, ale psi měli náskok a brzy se ztratili v temném lese. Podařilo se jim utéct.

Co dodat? Hodně věcí. Třeba to, že Say je hroznej Čurda. Nebuďte Čurda, lidi. Say není moje oblíbená postava .. původně měl být hodnější. Původně se neměl v kotci pomočit e,e Ale vzpomněla jsem si na tu nezaplatitelnou scénu ze Zelené míle. Takže jsem to tam prostě musela dát :')
Dále .. Chip byl moje oblíbená postava. Škoda že jsem ho musela zabít, abych to zdramatizovala :D Samozřejmě jsem ho nemusela zabít, ale chtěla jsem, aby se tam střílelo no.
Nooo a naposled, Evžen je docela chudák. Udělala jsem z něj psychicky nevyrovnaného krypla. Jsem hrozná, ale takhle ho aspoň můžeme společně litovat. Snad se majitelka (ello Leo!) nebude zlobit :'D Samozřejmě, že kdyby měl Evžen po ruce - eh, tedy tlapce - kapsli kyanidu, jistě by spáchal sebevraždu. Ale nemohl, protože psi nenosí po kapsách kapsle jedu, nemají totiž kapsy :( No fajn, už melu blbosti, jsem vyřízená, psala jsem to tu pro vás v kuse asi 6 hodin, ale co už. Včera večer se mi zdál sen o tom, jak jsem opravdu snědla kapsli kyanidu. Vzpomínám, jak se mi na jazyku rozplývala ta hořká chuť. Ale můj mozek si to vymyslel, protože já nevím, jakou chuť má kyanid. Panebože, já už jsem normálně fakt zešílela. Chápete to? Už se mi zdá o sebevraždě! To je z té přepsanosti :D
Brzo se uvidíme, mějte se! (pokud tedy nespapám nějakou kapsličku :o) )

OTV / 8 / V kotci

12. února 2017 v 13:02 | Trickster |  - Naše smečka -

Ahoj,
takže jsem se překonala a opět sepsala kapitolu včas. A dneska jsem to ani nezapomněla publikovat! Vlastně to pro mě ani nebylo nijak úmorné, bavilo mě to a měla jsem to sepsané už v úterý :D Nebudu se odhalovat, užijte si kapitolu :')

Nad komplexem se pomalu stmívalo. U kotců bylo poměrně ticho, jen Evžen na svém místě kňučel. Orion ležel s hlavou položenou na zemi a pohledem upřeným ven z kotce. Naproti v kotci ležela Bree a vedle Chip. Oba sledovali Oriona. Uběhlo sice už několik minut, ba i hodin, od té doby, co je sem zavřeli, ale žádný nápad, jak se dostat ven, ještě nepřišel. A nepřišel ještě ani Say. Nepřišla ani žádná dvoutlapka. Orion to nevzdal, to určitě ne. Jen byl psychicky unavený a Evženovo kňučení mu jistě moc nepřidávalo. Když zvedl hlavu a podíval se na něj, viděl jen beznadějného psa. Měl prostrčený zkrvavený čumák pod drátěnýma dvěřma kotce, tlapky měl také od krve. Udělal si to sám, tím věčným hrabáním mezi betonem a dráty. Nebylo to nic vážného, rány se mu brzy zacelí. Pokud tedy nebude v tom zběsilém hrabání pokračovat. Teď aspoň na chvíli přestal. Orion odvráil pohled zase zpět do uličky.
Když už byl Orion smířený s tím, že dnes už nikdo nepřijde, zaslechl povědomé cinkání. Cinkání obojku se známkou. Psi se pohotově zvedli na tlapky a pohledem zamířili k uličce. Bree a Chip měli lepší výhled, vidělo i trochu na dvůr, kterým předtím procházeli. Orion toho moc neviděl. Pak mezi kotce přišla dvoutlapka po boku se Sayem. Dvoutlapka měla v jedné ruce kbelík a druhou držela maličký klacík, z kterého šel kouř. Občas si ten klacík dala k tlamě. Evžen a Chip se roštěkali. Evžen při tom poskakoval, Chip štěkal spíš výhružně na Saye. Orion si to neodpustil a také na Saye zavrčel. Ten nic kolem nevnímal, měl oči jen pro dvoutlapku. Orion ho nechápal.
,,Tak pojď Sayi, jdeš zpátky do kotce." Řekla dvoutlapka, odložila kbelík a otevřela kotec vedle toho Orionova. Say tam dobrovolně vešel a s pohledem upřeným na dvoutlapku si sedl. Očividně byl spokojený a nic mu nescházelo. Dvoutlapka se pak sehnula pro jednu z misek, co měl Say v kotci, a něco do ní z kbelíku nabrala. Hezky to vonělo. Jakmile to dvoutlapka vrátila do kotce a dala Sayovi povel, pustil se do jídla. Orion nad tím musel zakroutit hlavou.
Dvoutlapka pak přistoupila i k Orionovi kotci. Podívala se na něj a pak cosi utrousila; ,,Jestli mě kousneš, tak jí koupíš." čemuž Orion samozřejmě nerozuměl. Když dvoutlapka otevřela dveře jeho kotce, couvnul. Nemělo cenu se teď snažit proklouznout, neměl to promyšlené. A útočit na tu dvoutlapku taky nemělo smysl. Ta stejně vzala z kotce jen misku a tu po naplnění zase vrátila zpátky. Vonělo to, Orion se na to chtěl vrhnout okamžitě, ale musel počkat, až dostanou jídlo všichni jeho svěřenci. Bál se, že budou vyvádět.
,,Hlavně prosím nedělejte vyrvál. Teď opravdu ne. Mám plán na útek, ale teď pro to není vhodná doba." Řekl Orion psům a zdá se, že to Chipa uklidnilo. Vrčel sice stále, ale aspoň přestal štěkat. Evžen to pravděpodobně nevnímal, protože jakmile dvoutlapka otevřela dveře jeho kotce, dral se ven. Neštěkal, ani zuby necenil, jen se vermomocí chtěl dostat ven. Dvoutlapka ho zatlačila zpátky a zmocnila se jeho misky. Tu naplnila a vrátila zase zpátky. Evžen se na ní vrhl hned, jak dvoutlapka kotec zavřela. Pak se přesunula k Chipovi. Ten vypadal, že i přes Orionovu prosbu na dvoutlapku zaútočí. Ta to poznala.
,,Já na to kašlu." Pronesla dvoutlapka, hrábla do kbelíku a hodila Chipovi jídlo přes mříze. ,,A nažer se jak chceš! Já se pokousat nenechám!" Orion poznal, že se dvoutlapka bála. Chip rezervovaně popošel k jídlu na zemi jeho kotce a po chvíli se do toho pustil.
Bree nedělala drahoty a nechala si jídlo nandat v klidu. Orionovi bylo jasné, že dvoutlapka se Bree nebojí, kvůli její velikosti. Ale také věděl, že i když je Bree malá, má velký potenciál a dokázala by dvoutlapku pěkně pokousat - kdyby chtěla. Ale ta se pravděpodobně těšila na jídlo, jelikož se na něj ihned vrhla. Vždycky se těšila na jídlo, jak by o tom kdo mohl pochybovat? Dvoutlapka pak nakrmila ještě zbylé psy, které Orion neznal a odešla. Když psi přežili setkání s dvoutlapkou bez úhony, Orion se mohl taky pustit do jídla. A chutnalo mu to. Nevěděl co to je, ale psí jídlo to nebylo. Bylo to jídlo pro dvoutlapky. To vůbec nevadilo, protože to bylo dobré.
Orion na chvíli dokonce i zapomněl, že má vedle sebe v kotci toho prašívého lháře Saye. Tak moc to bylo dobré. Ale jakmile dojedl a olízl si pysky, viděl vrčícího Chipa a Bree. Oba dojedli a nyní se vražedně dívali do kotce vedle Oriona. To ho vrátilo do reality. Pomalu se na Saye otočil. Pohle dna něj ho docela překvapil. Ležel ve svém kotci a čistil si kožich. Vážně?
,,Sice jsem ti moc nevěřil, ale že se z tebe vyklube takovej zmetek, tak to jsem opravdu nečekal." Štěkl Orion klidně. Say si ještě chvíli čistil tlapku a pak se na něj podíval.
,,V tom případě; překvapení Orione!" Uchechtl se Say. Orion zavrčel a přišel na dosah mříže, která dělila jeho a Sayův kotec.
,,Že co? Ty si tady ze mě děláš srandu? Tady? Opravdu? Venku děláš chudáčka a teď, když jsi bezpečně zavřenej v kotci si vyskakuješ? To nemyslíš vážně!" Štěkl Orion, načež se Say zvedl a zavrčel Orionovi do obličeje, div se jejich čumáky přes mříže vzájemně nedotýkaly.
,,Kdybych chtěl, tak tě sejmu už na tom náměstí! Vy jste mě zachránili a já vám to oplatil, taky jsem vás zachránil. Tady budete mít konečně to, co si tak strašně přejete! Tady budete mít jídlo, střechu nad hlavou, milujícího páníčka a nebudete si ani muset hlídat zadek, protože tady vám válka nehrozí. Teď už jste na správné straně!" Řekl Say Orionovi. Ten neměl slov.
,,Já ti ukážu, jak si tý tvý pomoci vážím!" Křikl Chip a zakousl se do mříží. Say se uchechtl. ,,Ty určitě,.."
,,Takže země bez války neexistuje?" To bylo asi to hlavní, co Oriona zajímalo.
,,Ale o tom jsem samozřejmě nelhal! Tady budete válčit s námi, na té správné straně! A když se tak stane, válka už pro vás nebude taková hrozba, no ne?" Argumentoval Say. Orion z toho byl trochu vedle.
,,Co? Ty radši drž tu svojí klapačku zavřenou, nebo ti jí zavřu sám, až se odtud dostanu!" Ozval se opět Chip. Orion se od Saye na chvíli otočil. Vřelo to v něm, byla to jen otázka času, než vybuchne.
,,Chip má pravdu. Ty blbosti co meleš se nedají poslouchat." Řekl po chvíli.
,,Copak Orione, pravda se ti špatně poslouchá, co?" Odvětil Say, stojící stále těsně u mříží. Na to se Orion otočil, prostrčil tlapku mříží a stáhl Saye za obojek k zemi. Ten byl docela překvapený. Známka zacinkala.
,,Až se odtud dostanu, tak to schytáš." Pohrozil mu a následně ho pustil. Nic jiného dělat nemohl. Say uskočil stranou, podrbal se na krku a následně oklepal. Hodil po Orionovi vražedný pohled, ale už nic neřekl. Ten se otočil na druhou stranu kotce k Evženovi. Ten sice ležel na zemi, ale celou hádku pozoroval s nastraženýma ušima.
Jak se setmělo, mezi kotci byla tma. Psi už klidně leželi ve svých ubikací, dokonce i Evžen to už zabalil a tiše podřimoval v rohu kotce. Bree ležela stočená do klubíčka natisklá na mříž, která rozdělovala prostor mezi jejím a Chipovým kotcem. Chip byl přes mříž namáčklý na ní, takže se tělem navzájem dotýkali. Možná jim byla zima. Nebo prostě jen v nouzi potřebovali přítele.
Orion by rád na své svěřence vybalil ten svůj promyšlený plán útěku, ale když tu byl Say, nechtělo se mu mluvit. Byl to zrádce a Orion mu samozřejmě nevěřil. I když věděl, že ty informace by mu byly stejně k ničemu, prostě to nechtěl riskovat. Doufal tedy, že další den tu budou aspoň na chvíli bez Saye. Byl docela unavený, však to byl náročný den, ale spát nechtěl. Co kdyby se něco stalo? Cokoliv? Sotva si to domyslel, v kotcích se roštěkali psi. Orion se ihned zvedl, ostatní taky byli ve vteřině na tlapkách a už sondovali. Vypadalo to, že se uličkou něco blíží. Něco, na co museli ostatní psi štěkat. Když se ze tmy vynořila bílá chlupatá koule, Orion zavrtěl ocasem. Byla to Ruffle.
,,Ruffle!" Štěkl Orion. Chip, Bree a Evžen taky vrtěli ocasem a radostně kňučeli. Ruffle mířeně běžela k Orionovi kotci.
,,Ahoj Orione!" Pozdravila ho přes mříž kotce.
,,Jak jsi se sem dostala?" Horlivě se ptal Chip. Orion měl samozřejmě tutéž otázku a sto dalších.
,,Normálně přes tu závoru, dvoutlapka co tam hlídala si mě nevšimla." Pochlubila se bílá fenka. ,,My vás odtud dostaneme, jen musím zjistit, jak vás dostat z těhle klecí." Štěkla a prohlížela si Orionův kotec.
,,Já vím jak se dostat ven." Utrousil pohrdavě Say. Ruffle vypadala překvapeně, skoro jako by si ho předtím nevšimla. Naježila se a zavrčela.
,,Ty! Ty zrádče! To kvůli tobě.." chtěla samozřejmě říct, že kvůli němu Sam umřel, ale opravdu nechtěla být poslem špatných zpráv a tak si to prozatím nechala pro sebe.
,,Jste všichni v pořádku?" Skoro jako by jí Orion četl myšlenky. Ta se na chvíli odmlčela.
,,Ano, zbytek smečky je v pořádku." Zbytkem samozřejmě myslela ty psy, co zbyli, takže vlastně nelhala, ale úplnou pravdu taky neříkala.
,,Fajn, to je dobře." Oddechl si Orion a vstal na zadní. předníma tlapkama se opřel o dveře kotce. ,,Myslím, že tahle klec se otevírá touhle páčkou." Poukázal na jakousi kličku a zkusil mříží prostrčit tlapku a nějak s ní zacloumat. Samozřejmě to nemělo žádný efekt. Oriona to napadlo hned, jak je dvoutlapka nakrmil, ale tušil, že to nepůjde a tak to ani nezkoušel.
,,Samozřejmě, že se to otevírá tou páčkou, jen škoda, že to jde jen zvenčí a tam ty bohužel nedosáhneš." Vysmál se Say Ruffle a hodil po ní posměšný pohled. Orion zavrčel.
,,Sakra, já chci vidět, jak se budeš tvářit až se odtud dostaneme." To tě totiž roztrháme jako psa. Domyslel si Orion, ale doopravdy nic takového v plánu neměl. Zatím vlastně se Sayem žádný plán neměl, pravděpodobně se na něj prostě vykašle a nechá ho tady shnít. Say si nad Orionovou váhružkou odfrkl.
,,Zítra určitě během dne nás přijde dvoutlapka nakrmit, takže se budu dívat, jak tu klec otevírá." Dodal ještě Orion. Ruffle kývla.
,,Večer sem snad přijde Molotov a dostane vás ven, musíte to tady ještě den vydržet." Řekla Ruffle a byla pomalu na odchodu, kdykoli sem mohla přijít nějaký dvoutlapka.
,,Dávejte na sebe pozor!" Štěkl po ní Orion, Ruffle letmo zavrtěla ocasem a zmizela v uličce. Psi se ještě nějakou chvíli dívali do tmy v uličce, ale pak si zase lehli. Chip a Bree už neleželi vedle sebe. Bree tedy byla stále přitisklá k Chipově straně kotce, ale ten už ležel na druhé straně dál od ní. Zpráva od Ruffle mu asi zase zvedla sebevědomí a tak se přeci nepotřeboval sentimentálně kamarádíčkovat s kýmkoli ze smečky. Evžen zůstal sedět.
,,Takže se dostaneme ven! Hurá!" Zvolal nadšeně a nekontrolovatelně vrtěl ocasem.
,,Já bych se moc neradoval, vořechu." Neodpustil si poznámku Say. Orion už nad tím jen zakroutil hlavou. Je to idiot. Orion byl rád, že se tu objevila tak velká naděje na jejich záchranu. Takže se nakonec možná z téhle šlamastyky přecijen dostanou. Všechno se najednou zdálo tak jednoduché a pozitivní, že si Orion mohl v klidu lehnout a zavřít oči. Nakonec usnul při myšlenkách, jak skvělou smečku má. Smečku, která je loajální a udělá pro psy v nesnázích maximum.

Týjo, to je drámo, co? :D
Možná jste si všimli, že má OTV nový obal. A pokud ne, tak vám ho sem vkládám. Ten starý se mi totiž vůbec nelíbil, byl odfláklý, stejně tak jako obal Ztracenců. Ale ti dostanou nový obal později, možná k narozeninám blogu ;D Mamča řekla, že ten nový obal ujde prej.

Další články


Kam dál

Reklama